Blacinka.Teja | 14. 01. 2009, 17:37:40 | více příspěvků | napsat uživateli

No nějak se mi to teda nelíbí :/

politik.lada | 14. 01. 2009, 17:34:30 | více příspěvků | napsat uživateli

Rád dělám slohy, ale že bych byl takový magor a celé to tvoje četl a něco nového vymýšlel to nevím !2!

uživatel eliminován | 14. 01. 2009, 17:33:16

Druhý den ráno se Mikeš dostaví na smluvenou schůzku. Jde včas a hezky oblečený. Jen zůstává trochu nervózní. Přijmou ho vůbec mezi sebe, když sám si na ně čas téměř neudělal? Ne snad, že by nechtěl, ale jeho povolání vynášelo hodně zodpovědnosti a spotřebovávalo ohromné množství času. Už přichází pan Tomek, majitel továrny a podává mu ruku: „Dobrý den, tak vás tu vítám, ukážu vám pracoviště a zítra můžete nastoupit.“
Časem se vypracoval na jednu z lepších továrních funkcí svou pilnou a poctivou prací. Mezitím pan Vorel vymýšlel stále nové vyhlášky, které sice přinesly prospěch obce, ale příliš zatěžovali občany. Mimo jiné si vymyslel například povinnost platit z každého podniku do obecní kasy určitá procenta z tržby. Továrna pana Tomka byl menší podnik, proto bylo placeni vskutku náročné a občané se začali bouřit proti novému starostovi.

uživatel eliminován | 14. 01. 2009, 17:32:18

Laskavost především
Vyprávění

Jen málokdo si dokáže vytvořit správné hodnoty a určit směr svého života. Povede se to jen člověku, který se snaží hledat a leccos prožije, aby mohl svůj nezdařený život napravit a uvést na správnou cestu. Stejným případem je i starosta jedné nejmenované obce, říkejme mu třeba pan Mikeš.
Představme si typického zbohatlíka, kariéristu, zvlášť na tak vysokém a důležitém postu jako starosta. Rád se chodí bavit do společnosti, jezdí do práce novým vozem a na zahradě staví větší bazén. Často je oceňován v tisku a právem z něj srší hrdost. Jedna důležitá věc mu ale neustále chybí. Postrádá jednu z nejcennějších vlastností v životě- schopnost najít si přátele. Ačkoli minimálně jednou týdně pořádá doma večírky pro lepší společnost, nakupuje drahé šampaňské, objednává cateringové společnosti a platí některým známým interpretům za soukromá vystoupení, každý, kdo do jeho dveří vejde, odchází bez zájmu po pár skleničkách whisky s plným žaludkem domů. Nikdo panu Mikešovi nezavolá, nikdo se ho nezeptá jak se mu daří, co ho vlastně trápí. Ba co víc, ani by jim na mysl nepřišlo, že může mít nějaké problémy. Proč taky, pan starosta? Ze sousedství se naopak rozšiřují nejrůznější pomluvy a kritika na nedostatky v jeho funkci. Největší podíl by se dal přiřknout panu Vorlovi, závistivému sousedovi, k jehož cti musím ale zmínit, že je mnohem zkušenější a vzdělanější než současný správce obce. Klepy samozřejmě nešíří jen tak zbůhdarma. Ze všeho nejvíc usiluje o postupné vystrkání Mikeše z funkce.
Starosta, zabraný do svých neustálých starostí a snahy získat přátele, zavalený prací, nevěda co dřív, si také nedokáže připustit problémy obyčejných lidí- občanů z jeho vesnice, proto je jim víceméně lhostejný a netrvá dlouho, než skutečně dojde na lámání chleba. Při revizi se totiž objeví závažné nedostatky v obecních dokumentech. Není jasné, zda jde o krádež nebo opravdu něco zanedbal. Proto se odpoledne dostaví inspektor přímo do jeho kanceláře se slovy: „Vážený pane Mikeši, zajisté víte o nedostatcích ve vaší práci, které přetrvávají, ale tentokrát nastal vrchol a budeme muset do vaší funkce dosadit někoho jiného. Jako vhodný kandidát se jeví pan Vorel.“ Muž zůstal celý zkoprnělý. Po chvilce se zmohl na pár slov a tiše, skoro plačtivě dodal: „Ale co teď? Kde mám hledat jinou práci?“ Kontrolor soucitně pokrčí rameny: „Je mi líto, nedá se nic dělat“
Primátor smutně odchází a balí do kufříku poslední věci, které ještě nestihl odnést včera. „Co se mnou teď bude?“ Otázka tíží jako kámen. Vrací se domů kolem srázu do řeky. Zastaví se a zadívá se dolů. Hlavou se mu honí jen ty nejčernější myšlenky. „Proč jsem vlastně tady? Nikdy jsem neměl opravdového přítele a teď jsem přišel o všechno, co mi ještě zbylo- o slušnou práci.“ Dlouho uvažuje, zda by nebylo lepší tuhle smutnou existenci jednou provždy ukončit, beztak by si toho nikdo možná ani nevšiml, když v tom uslyší z dálky křik ženy.
Rozeběhne se na místo, odkud zvuk vychází a vidí lupiče, jak bije mladou dívku a snaží se jí vytrhnout kabelku. Pravděpodobně rebel z vedlejší vesnice, protože mu vůbec nebyl povědomý. Ale znal vůbec svoje občany? Nicméně na úvahy není čas, proto začne rychle jednat. Se záhadnou silou povalí muže na zem a vrátí slečně tašku. Zloděj se rychle zvedá a utíká. „Děkuji vám mnohokrát, pane“ odpoví dívka ještě trochu v šoku. Pak se na chvíli zarazí a pozoruje Mikešův obličej. „Nejste vy náhodou náš pan starosta?“ zeptá se. „Ale kde, děvenko, bývávalo, včera mě propustili protože zmizel jeden důležitý dokument, sám nevím kam se poděl, ale jsem si jistý, že jsem se snažil svou práci dělat zodpovědně,“ potom dodá ještě víc sklesle: „kdybych aspoň věděl, co mám teď dělat.“ Mladé dámě zajiskří v očích, usměje se a povídá: „Kdybyste se neurazil, můj otec má na konci města továrnu na součástky, jestli opravdu nevíte, kde hledat práci, jistě vám rád pomůže, zvlášť, když jste mi pomohl před tím lumpem.“ „To byste pro mě udělala?“ zeptá se s neskrývanou radostí a trochou údivu. „Proč ne, lidé si přece musí pomáhat, zastavte se zítra u nás v továrně a nějak se domluvíme.“ S těmito slovy mu podá vizitku a pomalu odchází.
Druhý den ráno se Mikeš dostaví na smluvenou schůzku. Jde včas a hezky oblečený. Jen zůstává trochu nervózní. Přijmou ho vůbec mezi sebe, když sám si na ně čas téměř neudělal? Ne snad, že by nechtěl, ale jeho povolání vynášelo hodně zodpovědnosti a spotřebovávalo o

uživatel eliminován | 14. 01. 2009, 17:31:27

Já mám ráda slohy !967!

uživatel eliminován | 14. 01. 2009, 17:31:11

tady..!1!

uživatel eliminován | 14. 01. 2009, 17:30:37

jáááááá