Nebopeklo | 30. 10. 2008, 20:29:22 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

Potom si přečti tenhle článek. Možná změní mnoho tvých teorií.
Bůh mně vzal do pekla. Najednou jsem se ocitl ve vězeňské cele. V té chvíli jsem nevěděl, kde jsem. Jediné, co jsem věděl, že tam bylo extrémně, strašně horko. V té cele bylo tak horko, že jsem nevěřil, že jsem naživu. Nemohl jsem se vůbec hýbat kvůli tomu horku, ale byl jsem stále naživu. Ocitl jsem se tedy v cele spolu se čtyřmi dalšími bytostmi. Nevěděl jsem do té doby, že jsou to démoni, protože jsem tam byl jako nespasená osoba. Nevěděl jsem, co jsou zač, ale byly obrovské. Kolem 12–14 stop vysoké. Byly celí šupinatí, gigantické čelisti, s obrovskýma vyčuhujícíma zubama. Ten druhý byl pokryt něčím jako ploutvemi, ostrými jako struhadlo a dlouhé ruce bez nějakého poměru a všechno bylo deformované, zkroucené a bez symetrie. Jedna ruka dlouhá, druhá krátká. Hrozně vypadající bytosti. A celou dobu se rouhali Bohu. A já jsem věděl, že byly posláni ke mně, aby mně mučili. A jedna z věcí, kterou jsem věděl, že jsou posláni, aby mně navěky trápili. A jeden ten démon mě zvedl a hodil se mnou do zdi, jako by hodil se skleničkou. Tak silný byl. A každá kost v mém těle praskla. Cítil jsem, jak praskla. A cítil jsem bolest. Ležel jsem na zemi a prosil o slitování. Ale tyhle bytosti nemají žádné slitování. Vůbec žádné slitování. Ten druhý s těmi ostrými ploutvemi mě zvedl a rozřezal moje tělo. Byla to tak intenzivní nenávist, že jsem se ptal sám sebe: Proč jsem ještě naživu, proč musím tohle prožít? Nerozuměl jsem, proč nejsem mrtvý. Maso na mně vyselo v cárech a nebyla tam žádná voda ani krev. Jen visící maso, protože život je v krvi a v pekle není žádný život. A ten pach z těch démonů byl tak hrozný, že ho nemohu popsat. Ale pokusím se. Byl to smrad jako pálícího se masa, zkyslého mléka, zkažených vajec a všeho co si jen dokážete představit. Jako kdybyste si vzali tohle, vynásobili tisíci a dali si to k nosu a vdechli to. Bylo to tak toxické, že by vás to tady zabilo. Nějak se mi podařilo se vyplazit ven. Nechali mě jít a já jsem si pamatoval, kde byly dveře. Dostal jsem se ven a podíval jsem se jedním směrem a všechno bylo černé. Jediné, co jsem slyšel, byl jekot. Lidé, biliony lidí, kteří tam ječeli. Bylo to tak hlasité. Pokud jste někoho slyšeli ječet, tak víte, jak je to otravné. A když taky ječeli biliony lidí, ani si nedovedete představit, jaký to má dopad na vaši mysl. Nedá se to vydržet. A ten strach, co tě zachvacuje je tak neuvěřitelný.Ten strach byl tak mocný, že tě úplně sevře. Ďábel je rozhodně Král hrůzy.
Nyní jsem byl ven z cely, a když jsem se podíval na druhou stran, viděl jsem plameny ohně asi deset mil ode mne a věděl jsem, že to má asi tři míle napříč. Všechno je tam mrtvé.
To horko bylo tak intenzivní, že se to nedá ani popsat. Všechny tyto věci tě normálně zabily, ale ty nezemřeš. Musíš to všechno vydržet. Chtěl jsem mít konečně klid v mysli, Dostat se pryč od toho jekotu. Jako když máš těžký den, vrátíš se večer a tvůj mozek potřebuje trochu klidu. Ale tady to musíš snášet. Nikdy se od toho křiku nedostaneš. V pekle není žádná voda. Žádná vlhkost vzduchu. Je tam tak sucho, že zoufale toužíš po kapce vody. Jen jedné.
Jeden z démonů mě chytnul, hodil mě zpátky do cely a všechno to mučení začalo znovu. Začal mi drtit lebku. Křičel jsem a prosil o milost. Žádná milost. Každý z nich mě chytil a chtěli mi utrhnout ruce a nohy. A já jsem si myslel: Tohle nemůžu vydržet. A najednou mne něco chytlo a vytáhlo mě z té cely. Vím, že to byl Pán, ale v tehdy jsem to nevěděl. Byl jsem tam jako nespasená osoba. Najednou jsem se octl vedle ohně. Stál jsem podél té propasti, jakoby pod slují, jako nějaká jeskyně nebo tunel, který jde nahoru. Byl jsem podél toho ohně a skrz plameny jsem mohl vidět těla lidí, křičících a prosících o milost. Hořeli tam. A já jsem věděl, že tam nechci. Ta bolest, kterou jsem si už prožil mi stačila, ale to horko a plameny byly horší. A tihle lidi prosili o to, dostat se ven. A kolem okraje té propasti stáli obrovské bytosti, a když se lidé snažili dostat se ven, hodili je zpátky do ohně.
To místo je tak otřesné, všechny tyhle věci cítíš najednou: Máš žízeň, hlad, jsi vyčerpaný a nikdy neusneš. Jsou tu miliony a miliony lidí, kteří trpí a prosí o jedinou příležitost, aby se odtamtud dostali. Ale nedostanou ji. A jsou šíleností bez sebe, kvůli tomu, že měli příležitost uvěřit v Ježíše, ale teď tam musí zůstat navěky. To je ta nejhorší věc v pekle, že tam není absolutně žádná naděje dostat se ven. Rozuměl jsem tam věčnosti...
!31!

reagovat