uživatel eliminován | 2. 12. 2009, 20:45:11 |

Dárek k předčasnému porodu(teda Vánocům Bezďáčkovi) a pěkně veřejně. Kdo nemá žaludek, ať nečte !5!

Byl jednou jeden bezdomovec, doprovod mu dělal pes.
Chodili přes park denně, možná tam chodí ještě dnes.
Prohrabává popelnice, doufaje, že najde jmění.
Tak dopadnout neměl, život je samé překvapení.

Jak tak dále hledá, naděje se rodí.
Našel jen sám sebe, co všechno dnes lidi nevyhodí.
Vyhodí vzpomínky, zničí tak minulost.
která je požírá, uvnitř cítí stejně zlost

Dívaj se na mě jako na vraha, který chce zabít jejich děti.
Já jsem jen postava, sleduju, jak jen ten čas letí.
Já vidím, jak z dětí stávaj se dospělí,
vrazi, minulostí popření.

Hrajou hru, hru na poslance, říkaj si dospělí,
páni, zákonodárce.
Usmívají se na plakátech v předvolebním období,
křečovité úsměvy, ta faleš už nepoleví.

Každý mně má za chudáka, opileckou trosku.
nebudu jim nic říkat; jen, že nemaj pravdu ani trošku.
Býval jsem vzdělaný, taky dost bohatý,
chodili ke mně, prej: „poraď mi můj zlatý.“

Pak prováděli zvěrstva, na která není nikdo hrdý,
já radši zbavil jsem se svýho křesla, život byl ke mně tvrdý.
Vzali mi byt a do vězení jsem šel na celé roky,
mlátili mě, tárali mě,lámali mi ruky.

Vyšel jsem pak znovu, do světa pln utrpení,
když vzali mi důstojnost, nikdo nenašel pochopení.
Zůstal jsem stát na chodníku, jako v poli strašák.
Všechno jsem ztratil v mžiku. Zůstal mi jen můj vaťák.

reagovat