Diskuze a otázky - Kavka a ořech
úvodní strana | aktualizovat | dolů
V diskuzi je 0 příspěvků a shlédlo ji 409 uživatelů .
Pro přidání komentáře musíš být přihlášen(a).
úvodní strana | aktualizovat | dolů
V diskuzi je 0 příspěvků a shlédlo ji 409 uživatelů .
Pro zobrazení tvých diskuzí se musíš přihlásit.
Pro zobrazení tvých oblíbených témat se musíš přihlásit.
uživatel eliminován | 18. 12. 2021, 16:02:15 |
Právě jsem se vrátil z filosofické fakulty dřív než obvykle. Nějak se stalo, že nikdo neměl zájem o spolupráci se mnou a mne samotného jaksi nenapadalo, co bych od sebe měl požadovat sám. Žena se podle jistých nezpochybnitelných známek, které jsem se za pětačtyřicet let společného života naučil dokonale číst buď někde v hypermarketu roztáčela kola české ekonomiky nákupem rohlíků a sekané anebo zvyšovala entropii životního prostředí klábosením se svými přítelkyněmi mimo zdi naší útulné panelové rezidence.
Bylo mi jasné, že ještě nenastal čas plánovaného tišení mého věčného hladu. V takové chvíli obvykle dělám to, co většina mužských v podobné situaci; jmu jsem se rozhlížet, nenachází-li se v okolí něco dosažitelného a zároveň jedlého. Mělo to být zároveň natolik nenápadné, aby si žena nevšimla, že jsem konzumoval mimo plán což prakticky vylučovalo otevírání dveří ledničky.
Po rozhlížení docela krátkém padl můj hladem zbystřený pohled na pracovní desku kuchyňské linky, kde rozeznal skupinku pohozených dvou nebo tří ořechů. Vypadaly čerstvě sebrané kdesi ve volné přírodě, nikoli v obchodě nakoupené. Ještě na nich ulpívaly zčernalé zbytky slupky, kdysi zelené, jakými si kluci s chutí v tuhle časnou podzimní dobu barví prsty a dlaně.
Navíc jeden z ořechů byl trochu poškozený, zjevně nešetrným zacházením při jeho sběru či setřásání. Já čerstvé ořechy rád a za zlikvidování těch pár na stole zapomenutých nemohu být přece kárán nijak přísně. A tak jsem je s chutí snědl, abych se pak spokojeně odebral uložit do své oblíbené horizontální polohy, v níž se tak nádherně přemýšlí.
Probudila mne vůně smažených bramboráků neodolatelná trojkombinace česneku, brambor a cukety. Přesně to, při čem má okoralá duše jihne a mé výhrady vůči chování lidstva slábnou. Změnil jsem polohu z horizontální na vertikální a vydal se směrem jihovýchodním, což v našem bytě znamená z mé pracovny do kuchyně. Kompas jsem nepotřeboval, stačilo nasávat nosem.
Příprava večeře pokročila právě do stádia, kdy první dva bramboráky byly zchladlé těsně nad úroveň mé tělesné teploty. Přitáhl jsem si židli ke stolu a začal lichotit kuchařce. Možná nepatřím k lidem nejzdvořilejším; dost často se mi vytýká, že zapomínám pozdravit a v chladném počasí nesmekám. Kuchařky však chválím vždycky. Jsem člověk dobře si vědomý, že i zítra budu mít hlad a každá pochvala kuchařce dnes je tou nejlepší investicí pro hlad zítřka.
Žena však, kupodivu, na mou chválu příliš nezabrala. Dokonce ani pak ne, když jsem přitlačil na pilu. “Že jsi snědl ty ořechy, které jsem v poledne nechala na stole,” zeptala se znenadání. Trochu mne udivilo, že zmiňuje událost tak nepatrnou: “No, ano,” odpovídám, “já nevěděl, že mají pro tebe nějakou zvláštní hodnotu …”
A pak mi žena vyprávěla, že při odchodu z garáže jí z koruny ořešáku spadl na hlavu ořech. To, když se shýbala pro pár dalších, které pod naším komunálně garážním ořešákem spadlé ležely. Protože onen úder do hlavy doprovázel nějaký šramot v koruně stromu, podívala se tam.
Prý tam sedělo několik kavek, chovajících se rozčileně, asi jako zákazník v obchodě, kterému před nosem prodají poslední zlevněnou čokoládu. Zřejmě ty ořechy naklovávaly a shazovaly dolů. Takový vzorec chování, včetně projevu nedůtklivosti, je činnost nesoucí jisté prvky inteligence. Nedůtkliví umějí být i jiní tvorové i v takových případech to za prvek inteligence považujeme. Ale v případě kavek?
Pak jsme se oba současně podívali z kuchyňského okna, mírně zamženého přeháňkou. Na bříze před ním rostoucí, na větvi, seděla kavka, upřeně na nás hledící. Ten pohled jako by vyčítavě říkal. A to musíte, vy velcí lidé, i to, co my malí pracně utrhneme, sami sežrat?
!5!
reagovat