Diskuze a otázky - Svět se musí dovědět o realitě pekla!!!

Nebopeklo | 24. 10. 2008, 16:31:29 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

- březen 1976, zatímco jsem se doma modlila, navštívil mne Pán Ježíš Kristus. Řekl mi: „ Jájsem Ježíš Kristus a vezmu tvého ducha z tvého těla do pekla. V pekle nejsou žádné večírky nebo párty. Žádná láska. Žádné slitování. Žádný odpočinek. Pouze místo takového zármutku, jakému ani nejste schopni uvěřit. Svět se musí dovědět o realitě pekla. Ježíš a já jsme vykročili z tunelu na cestu s širokými řádky hlíny po každé straně. Jak daleko jen oko mohlo dohlédnout, všude byly díry s ohněm. Tyto díry byly široké 120 centimetrů a 90 centimetrů hluboké, ve tvaru mísy. Ježíš mi řekl: „Takových děr je mnoho v levé noze pekla. Pojď, některé ti ukážu.“ Stála jsem vedle Ježíše na cestě a nahlédla jsem do jedné z těchto děr. Po stranách díry byla zapuštěná síra a zářila podobně jako žhavé uhlíky ohně. Uprostřed této díry byla ztracená duše, která zemřela a přišla do pekla. Oheň začal žhnout naspodu jámy a postupoval směrem vzhůru, až úplně
pokryl tuto ztracenou duši v plamenech. V okamžiku tento oheň uhasl až k doutnání, ale potom se zase znovu s hlukem převalil přes tuto trápenou duši v jámě. Uviděla jsem, že tato ztracená duše je uvězněna v postavě kostry. Viděla jsem duši v postavě kostry, jak volá: „Ježíši, slituj se!“ Byl to hlas ženy. Když jsem ji viděla, chtěla jsem ji z ohně vytáhnout. Pohled na ni mi zlomil srdce. Tahle postava kostry, ženy se špinavě šedou mlhou uvnitř, mluvila k Ježíši. V šoku jsem jí naslouchala. Na kostech jí visely kusy masa v rozkladu a když se pálilo, padalo na dno jámy. Tam, kde kdysi byly její oči, jsem teď viděla jen prázdné důlky. Neměla žádné vlasy. Oheň znovu začal od nohou velmi slabě, potom stoupal, až pokryl celé její tělo. Zdálo se, že tato žena je stále v plamenech, i když oheň jen jen doutnal. Z jejího nitra
vycházel křik a sténání plné zoufalství: „Pane, Pane, chci odtud ven!“ Stále se natahovala k Ježíši. Pohleděla jsem na Ježíše a spatřila jsem na Jeho tváři veliký zármutek. Řekl mi: „Moje dítě, jsi tady se mnou, aby se svět dověděl to, že hřích má za následek smrt, že peklo je skutečné.“ Znovu jsem pohleděla na tu ženu a viděla jsem, jak z její kostry lezou ven červi. Oheň jim neublížil. Ježíš řekl: „Těchto červů si je vědoma a cítí je uvnitř.“ „Bože, smiluj se!“, volala jsem, když plamen dosáhl svého vrcholu a to hrozné pálení začalo znovu. Veliký křik a hluboký vzlykot otřásl postavou této ženy – duše. Byla ztracená. Nebyla žádná cesta ven. „Ježíši, proč je tady?“ řekla jsem přidušeným
hlasem, neboť jsem se velmi bála. Ježíš řekl: „Pojď!“ Cesta, po které jsme šli, byla klikatá, točila se mezi těmi děrami ohně, jak daleko jsem jen dohlédla. Volání živých mrtvých se mísilo s bědováním a příšernými výkřiky, které ke mně doléhaly ze všech stran. V pekle nebyl žádný čas ticha. Zápach mrtvých a rozkládajícího se masa visel hustě ve vzduchu. Přišli jsme k další jámě. Uvnitř této jámy, jež byla velikostí stejná jako ta předešlá, byla další postava kostry. Mužský hlas volal z jámy: „Pane, slituj se nade mnou!“ Pouze když promluvili, mohla jsem rozpoznat, jestli je ta duše muž nebo žena. Z tohoto muže vycházel veliký nářek: „Lituji,
Ježíši, odpusť mi. Vezmi mě odsud pryč. Již léta jsem v tomto místě muk. Naléhavě tě žádám, vezmi mě ven!“ Veliký vzlykot otřásal jeho kostnatou postavou, když tak prosil: „Prosím, Ježíši, pusť mě ven!“ Když jsem pohleděla na Ježíše, uviděla jsem, že i On pláče.
„Pane Ježíši,“ volal tento muž z hořící jámy, „copak jsem za svoje hříchy netrpěl dostatečně? Už je tomu čtyřicet let od mé smrti.“ Ježíš řekl: „Je psáno: Spravedlivý bude žít vírou! Všichni posměvači a
nevěřící budou mít svůj díl v ohnivém jezeře. Nechtěl jsi uvěřit pravdě. Mnohokrát byli k tobě posláni moji lidé, aby ti ukázali cestu, ale ty jsi jim nenaslouchal. Smál ses jim a odmítal jsi evangelium. I když jsem za tebe zemřel na kříži, vysmíval ses mi a nečinil jsi pokání ze svých hříchů. Můj Otec ti dal mnoho příležitostí, abys byl spasen. Kdybys jen uposlechl!“ Ježíš plakal. „Já vím, Pane, já vím,“ křičel tento muž, „ale teď činím pokání!“ „Teď už je příliš pozdě,“ řekl Ježíš, „soud je stanoven.“ Ten muž pokračoval: „Pane, někteří z mých lidí jsou na cestě sem, neboť ani oni nebudou činit pokání ze svých hříchů, dokud jsou stále na zemi. Nechci, aby přišli na toto místo.“
Ježíš řekl: „Mají kazatele, učitele, starší a ti všichni slouží evangeliem. Oni jim řeknou... !31!

reagovat

V diskuzi je 33 příspěvků a shlédlo ji 2107 uživatelů .

předchozí | 0 | 30 | další

Pro přidání komentáře musíš být přihlášen(a).

uživatel eliminován | 30. 01. 2009, 21:04:58

PŘIZNÁVÁM SE,ŽE JSEM TO NEČETLA,ALE TA REALITA PEKLA VE SVĚTĚ JE VÍCE NEŽ AKTUÁLNÍ!1356!s lidma to jde z kopce!1356!

Nebopeklo | 31. 10. 2008, 21:01:45 | více příspěvků | napsat uživateli

z knihy :BOŽÍ ZJEVENÍ PEKLA
Mary K. Baxter!12!

v.i.c.k.i.n.k.a. | 24. 10. 2008, 19:19:25 | více příspěvků | napsat uživateli

> ROSSIAN
nemůžu nic jiného než souhlasit

uživatel eliminován | 24. 10. 2008, 19:13:21

zase ty slohovky !1135! !1358!

Nebopeklo | 24. 10. 2008, 19:12:54 | více příspěvků | napsat uživateli

Otázka: Co je ta správná víra pro mne?

Odpoveď: Rychlá občerstvení nás lákají výběrem jídla přesně podle našeho přání. Některé kavárny se chlubí stovkami různych druhů kávy. I při koupi auta, nebo domu si můžeme vybrat to, co splňuje všechny naše požadavky. Již nežijeme jenom v čokoládovém, vanilkovém a jahodovém světě.Všude vládne výběr! Můžete získat cokoli chcete, přesně podle svých osobních představ a potřeb.

Co takhle náboženství, které by odpovídalo našim představám? Co náboženství bez viny, bez nároků a bez množství příkazů a zákazů? Ale – je náboženství něco, co si vybíráme podobně jako oblíbenou zmrzlinu?

Je množství hlasů, které se uchází o naši pozornost, tak proč bychom měli volit právě Ježíše za lepšího od Mohammeda, Konfucia, Buddhu, Charlese Taze Russela nebo Josefa Smitha? Nevedou konec konců všechny cesty do nebe? Nejsou všechny náboženství v podstatě stejné? Pravda je, že ne všechny náboženství vedou do nebe, jako ne všechny cesty vedou do Prahy.

Jediný Ježíš říká s Božskou autoritou, protože jediný Ježíš porazil smrt. Mohammed, Konfucius, nebo jiní hnijou ve svých hrobech, ale Ježíš Boží mocí vstal z hrobu na třetí den po kruté smrti na římském kříži. Kdokoli, kdo má moc nad smrtí, zaslouží si naši pozornost. Kdokoli, kdo má moc nad smrtí, stojí za to, abychom si jej vyslechli.

Důkazy svědčící o vzkříšení Ježíše jsou nazvratné. Nejdříve bylo více než 500 očitých svědků vzkříšeného Krista! To je veliké množství očitých svědků. Nemůžete ignorovat 500 hlasů! Je tady kaké prázdný hrob; Ježíšovi nepřátelé mohli snadno zastavit řči o vzkříšení, kdyby mohli předložit jeho rozkládjící se tělo, oni však neměli žádné tělo, které by mohli ukázat! Hrob zůstal prázdný! Mohli učedníci jeho tělo ukrást? Těžko. Aby bylo zabráněno této hrozbě, Ježíšův hrob byl přísně střežen vojáky. Když si uvědomíme, že Jeho nejbližší následovníci strachy utekli při Jeho zatýkání a ukřižování, je nanejvýš nepravděpodobné aby tahle hrstka ustrašených rybářů šla proti cvičeným, profesionálním vojákům. Jednoduchým faktem je, že Ježíšovo vzkříšení není možno popřít!

Opět, kdokolimá moc nad smrtí, zaslouží si, abychom si ho vyslechli. Ježíš dokázal svou moc nad smrtí, máme ho tedy vyslechnout co nám chce povědět. Ježíš je jediná cesta spasení (Jan 14:6). On není jenom jednou z cest; On není jakoukoli cestou – Ježíš je tou jedinou cestou.

A tento Ježíš říká: „Pojďte ke mně všichni, keří se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočonout.“ (Matouš 11:28). Náš svět je tvrdý a život v něm těžký. Většina z nás již krvácela, nebo byla zraněna. Souhlasíte? Co tedy chcete? Obnovení, nebo jenom náboženství? Živého Spasitele, nebo jenom jednoho z mnohých mrtvých „proroků“? Smysluplný vztah, nebo jenom prázdné rituály? Ježíš není jednou z možností – On je ta jediná volba!

Ježíš je tedy tím správným „náboženstvím“, hledáte-li odpuštění (Skutky 10:43). Ježíš je tím správným „náboženstvím“, hledáte-li smysluplný vztah s Bohem (Jan 10:10). Ježíš je tím správným „náboženstvím“, hledáte-li věčný život v nebesích(Jan 3:16). Uvěřte v Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele – nebudete litujtovat! Důvěřujte Mu a budou vám odpuštěny hříchy – nebudete zklamáni.

uživatel eliminován | 24. 10. 2008, 19:07:57

Starej se o sebe !231!

FartChitect | 24. 10. 2008, 19:03:39 | více příspěvků | napsat uživateli

Tohle strašení čertama a Ježíšem na mě nezabírá. Zkus se trochu zamyslet, co se třeba stane po smrti vyznyvačům jiných náboženství než křesťanství? I oni přece žijí v tom, že právě to jejich božstvo je vezme k sobě do nebe nebo nirvány nebo nevim kam. Co se s nima stane po smrti? To se o ně jako všichni čerti, démoni a kdovíco dalšího porvou? Protože i když žili vzorně podle bible, koránu, nebo něčeho jiného, tak pravidla řešící posmrtný život uvedená v milionu jiných náboženstkých textů porušovali.

I když by to třeba bylo tak, že bys vždycky šel na to "dobré" místo právě toho náboženství, podle kterého jsi vzorně žil, do ráje nebo tak, takže křesťan do křesťanského nebe, muslim do muslimského atd, proč bych si nemohl vytvořit během půl minuty vlastní náboženství, které by po mě požadovalo pouze to, abych si žil jak chci a dovolovalo mi beztrestně prohlašovat, že sem ateista? To bych se pak do svýho vlastního ráje nedostal nebo co? A proč ne, proč by tohle moje náboženství mělo bej víc nebo míň pravdivý než všechny ostatní? Jestli na mijí logice najdeš jedinou chybu, ozvi se.!723!

uživatel eliminován | 24. 10. 2008, 18:59:54

samo vo sobě to néni špatný a Rosijánovým komentářem se hodnota ještě znásobuje..!2!!1371!

uživatel eliminován | 24. 10. 2008, 18:24:01

aha...a co z toho?

uživatel eliminován | 24. 10. 2008, 18:02:30

tak to je na mě moc dlouhy!982!

_Fredy_Kruger_ | 1. 01. 1970, 01:20:24 | více příspěvků | napsat uživateli

uz to je cely?

Nebopeklo | 24. 10. 2008, 17:48:38 | více příspěvků | napsat uživateli

pokr. „Mají kazatele, učitele, starší a ti všichni slouží evangeliem. Oni jim řeknou. Mají také výhody moderního komunikačního systému a mnoho jiných způsobů, jak seo mně dozvědět. Posílám jim své pracovníky, aby mohli uvěřit a být spaseni. Pokud neuvěří, když slyší evangelium, potom nebudou přesvědčeni, i kdyby někdo vstal z mrtvých.“ Nato se tento muž velmi rozhněval a začal proklínat. Vycházela z něho zlá, rouhavá slova. V hrůze jsem sledovala jak mu plameny dosáhly až po hlavu a rozkládající se maso se začalo pálit a odpadat. Uvnitř této mrtvé skořápky muže jsem zahlédla jeho duši. Vypadala jako špinavě šedá mlha a naplňovala vnitřek jeho kostry. Obrátila jsem se k Ježíši a volala jsem: „Pane, jak strašné!“ Ježíš řekl: „Peklo je skutečné, soud je skutečný. Tolik je miluji, mé dítě. Toto je ale jenom začátek strašných věcí, které ti musím ukázat. Je toho ještě mnohem víc. Řekni kvůli mně světu, že peklo je skutečné a že muži a ženy musí činit pokání ze svých hříchů. Pojď, následuj mne, musíme jít dál.“ V další jámě byla menší postava, vypadala tak na osmdesát let. Nevím, jakým způsobem jsem znala její věk, prostě jsem to věděla. Kůže a maso z jejích kostí už bylo odstraněno neustávajícím
plamenem a zůstaly pouze kosti se špinavě mlhovitou duší uvnitř. Sledovala jsem ji, když ji oheň spaloval. Zůstaly jen kosti s červy uvnitř, které oheň nemohl spálit. „Pane, jak hrozné,“ křičela jsem,
„nevím, jestli budu schopna dál pokračovat, neboť tohle je hrozné, neuvěřitelné!“ Jak daleko jen moje oči mohly dohlédnout, hořely duše v jamách ohně. „Mé dítě, právě proto jsi zde,“ odpověděl Ježíš. „Musíš poznat a mluvit pravdu o pekle. Nebe je skutečné! I peklo je skutečné! Pojď, musíme
pokračovat.“ Pohleděla jsem znovu na tuto ženu. Její nářek vzbuzoval smutek. Když jsem na ni hleděla, sepjala
svoje kostnaté ruce k sobě, jakoby v modlitbě. Nešlo to jinak, než že jsem se rozplakala. Byla jsem ve své duchovní podobě a přesto jsem plakala. Věděla jsem, že lidé v pekle tohle cítí také. Ježíš
poznal moje myšlení. „Ano, dítě,“ řekl, „cítí. Když sem lidé přijdou, mají stejné pocity a myšlenky,
jako když byli na zemi. Pamatují si svou rodinu, přátele a všechen ten čas, ve kterém měli příležitost
činit pokání, a neučinili tak. Jejich paměť je vždy s nimi. Kéž by jen uvěřili evangeliu a činili pokání
předtím, než bylo příliš pozdě!“
Znovu jsem pohlédla na tu starou ženu, a tentokrát jsem zpozorovala, že má jen jednu nohu a zdálo
se, že má ve svých kyčelních kostech vyvrtané dírky. „Co je to, Pane Ježíši?“ zeptala jsem se. On řekl:
„Když byla na zemi, měla rakovinu. Měla velké bolesti a podstoupila operaci, aby jí zachránili život.
Byla upoutána na lůžko po mnoho dní a stala se z ní zahořklá stará žena. Mnozí moji lidé se za ni
přišli modlit a říct jí, že Já ji mohu uzdravit. Ale řekla: Tohle mi udělal Bůh!, a nečinila pokání a
evangeliu neuvěřila. Dokonce mě jeden čas i znala, ale časem mě začala nenávidět. Řekla, že
nepotřebuje Boha a že nechce, abych ji uzdravil. A přece jsem ji stále žádal, stále jsem jí chtěl pomoci,
chtěl jsem jí požehnat a uzdravit. Obrátila se ke mně zády a proklela mne. Řekla, že mě nechce. Můj
Duch ji stále prosil. I potom, co se ke mně otočila zády, stále jsem se ji snažil přitáhnout svým
Duchem, ale ona nechtěla poslouchat. Nakonec zemřela a přišla na toto místo.“
Tato stará žena začala znovu s velkým vzlykotem volat k Ježíši: „Pane Ježíši, prosím, odpusť mi
teď. Lituji toho, že jsem se nekála, když jsem byla na zemi. Kdybych se jen kála předtím, než bylo
příliš pozdě! Pane, pomoz mi odsud ven. Budu ti sloužit, budu hodná. Copak jsem už netrpěla dost?
Proč jsem jenom čekala tak dlouho, až bylo příliš pozdě? Ach, proč jen jsem čekala do té doby, až se
5 tvůj Duch o mne přestal snažit?“ Ježíš jí řekl: „Měla jsi příležitost za příležitostí, aby ses kála a
sloužila mi.“ Smutek pokrýval tvář Ježíše, když jsme odcházeli pryč. Když jsem sledovala tuto ženu
jak pláče, zeptala jsem se: „Pane, co bude následovat?“ Mohla jsem cítit strach všude kolem.
Zármutek, křik bolesti a atmosféra smrti byla všude. V zármutku a s lítostí jsem šla spolu s Ježíšem
k další jámě. Pouze skrze Jeho sílu jsem byla schopna pokračovat. Z dálky jsem stále slyšela tu starou
ženu jak volá v pokání a prosí o odpuštění. Kéž bych jen pro ni mohla udělat něco, co by jí pomohlo! ...!31!

Nebopeklo | 24. 10. 2008, 17:47:15 | více příspěvků | napsat uživateli

to je cely? Ne

_Fredy_Kruger_ | 24. 10. 2008, 17:31:25 | více příspěvků | napsat uživateli

to je cely?

uživatel eliminován | 24. 10. 2008, 17:24:36

tohle teda cist nebudu.....

Nebopeklo | 24. 10. 2008, 17:21:26 | více příspěvků | napsat uživateli

Rossian, Autor to myslel symbolicky - i obraz pekla je symbolický (protože to nikdo neumí popsat), to ale neznamená že nemusí existovat.

Autor to nemyslel symbolicky. To je realita pekla.

Nebopeklo | 24. 10. 2008, 17:15:57 | více příspěvků | napsat uživateli

,„Pane, slituj se nade mnou!“ Z tohoto muže vycházel veliký nářek: „Lituji,
Ježíši, odpusť mi. Vezmi mě odsud pryč. Již léta jsem v tomto místě muk. Naléhavě tě žádám, vezmi mě ven!“ Veliký vzlykot otřásal jeho kostnatou postavou, když tak prosil: „Prosím, Ježíši, pusť mě ven!“ Když jsem pohleděla na Ježíše, uviděla jsem, že i On pláče.
„Pane Ježíši,“ volal tento muž z hořící jámy, „copak jsem za svoje hříchy netrpěl dostatečně? Už je tomu čtyřicet let od mé smrti.“ Ježíš řekl: „Je psáno: Spravedlivý bude žít vírou! Všichni posměvači a
nevěřící budou mít svůj díl v ohnivém jezeře. Nechtěl jsi uvěřit pravdě. Mnohokrát byli k tobě posláni moji lidé, aby ti ukázali cestu, ale ty jsi jim nenaslouchal. Smál ses jim a odmítal jsi evangelium. I když jsem za tebe zemřel na kříži, vysmíval ses mi a nečinil jsi pokání ze svých hříchů. Můj Otec ti dal mnoho příležitostí, abys byl spasen. Kdybys jen uposlechl!“ Ježíš plakal. „Já vím, Pane, já vím,“ křičel tento muž, „ale teď činím pokání!“ „Teď už je příliš pozdě,“ řekl Ježíš, „soud je stanoven.“

MocSeNaMeNekoukej | 24. 10. 2008, 17:13:09 | více příspěvků | napsat uživateli

moc dlouhý!1136!

uživatel eliminován | 24. 10. 2008, 17:11:53

vy jste hned se vším hotoví: "náboženství je kšeft", "kecy, kecy", "hovna" apod.: chybí vám trochu pokory a nic vám to neudělá. Autor to myslel symbolicky - i obraz pekla je symbolický (protože to nikdo neumí popsat), to ale neznamená že nemusí existovat. Víte že existují i jiné rozměry než ten náš v jiném vesmíru ? A nikdo neví co tam je - možná absolutní chaos který znamená peklo kde neplatí čas, prostor, hmota, přírodní zákony. Nevysmívejte se něčemu o čem nic nevíte.

uživatel eliminován | 24. 10. 2008, 17:07:26

Nebopeklo 24.10.08 16:31 více příspěvků napsat uživateli

- březen 1976, zatímco jsem se doma modlila, navštívil mne Pán Ježíš Kristus. Řekl mi: „ Jájsem Ježíš Kristus a vezmu tvého ducha z tvého těla do pekla. V pekle nejsou žádné večírky nebo párty. Žádná láska. Žádné slitování. Žádný odpočinek. Pouze místo takového zármutku, jakému ani nejste schopni uvěřit. Svět se musí dovědět o realitě pekla. Ježíš a já jsme vykročili z tunelu na cestu s širokými řádky hlíny po každé straně. Jak daleko jen oko mohlo dohlédnout, všude byly díry s ohněm. Tyto díry byly široké 120 centimetrů a 90 centimetrů hluboké, ve tvaru mísy. Ježíš mi řekl: „Takových děr je mnoho v levé noze pekla. Pojď, některé ti ukážu.“ Stála jsem vedle Ježíše na cestě a nahlédla jsem do jedné z těchto děr. Po stranách díry byla zapuštěná síra a zářila podobně jako žhavé uhlíky ohně. Uprostřed této díry byla ztracená duše, která zemřela a přišla do pekla. Oheň začal žhnout naspodu jámy a postupoval směrem vzhůru, až úplně
pokryl tuto ztracenou duši v plamenech. V okamžiku tento oheň uhasl až k doutnání, ale potom se zase znovu s hlukem převalil přes tuto trápenou duši v jámě. Uviděla jsem, že tato ztracená duše je uvězněna v postavě kostry. Viděla jsem duši v postavě kostry, jak volá: „Ježíši, slituj se!“ Byl to hlas ženy. Když jsem ji viděla, chtěla jsem ji z ohně vytáhnout. Pohled na ni mi zlomil srdce. Tahle postava kostry, ženy se špinavě šedou mlhou uvnitř, mluvila k Ježíši. V šoku jsem jí naslouchala. Na kostech jí visely kusy masa v rozkladu a když se pálilo, padalo na dno jámy. Tam, kde kdysi byly její oči, jsem teď viděla jen prázdné důlky. Neměla žádné vlasy. Oheň znovu začal od nohou velmi slabě, potom stoupal, až pokryl celé její tělo. Zdálo se, že tato žena je stále v plamenech, i když oheň jen jen doutnal. Z jejího nitra
vycházel křik a sténání plné zoufalství: „Pane, Pane, chci odtud ven!“ Stále se natahovala k Ježíši. Pohleděla jsem na Ježíše a spatřila jsem na Jeho tváři veliký zármutek. Řekl mi: „Moje dítě, jsi tady se mnou, aby se svět dověděl to, že hřích má za následek smrt, že peklo je skutečné.“ Znovu jsem pohleděla na tu ženu a viděla jsem, jak z její kostry lezou ven červi. Oheň jim neublížil. Ježíš řekl: „Těchto červů si je vědoma a cítí je uvnitř.“ „Bože, smiluj se!“, volala jsem, když plamen dosáhl svého vrcholu a to hrozné pálení začalo znovu. Veliký křik a hluboký vzlykot otřásl postavou této ženy – duše. Byla ztracená. Nebyla žádná cesta ven. „Ježíši, proč je tady?“ řekla jsem přidušeným
hlasem, neboť jsem se velmi bála. Ježíš řekl: „Pojď!“ Cesta, po které jsme šli, byla klikatá, točila se mezi těmi děrami ohně, jak daleko jsem jen dohlédla. Volání živých mrtvých se mísilo s bědováním a příšernými výkřiky, které ke mně doléhaly ze všech stran. V pekle nebyl žádný čas ticha. Zápach mrtvých a rozkládajícího se masa visel hustě ve vzduchu. Přišli jsme k další jámě. Uvnitř této jámy, jež byla velikostí stejná jako ta předešlá, byla další postava kostry. Mužský hlas volal z jámy: „Pane, slituj se nade mnou!“ Pouze když promluvili, mohla jsem rozpoznat, jestli je ta duše muž nebo žena. Z tohoto muže vycházel veliký nářek: „Lituji,
Ježíši, odpusť mi. Vezmi mě odsud pryč. Již léta jsem v tomto místě muk. Naléhavě tě žádám, vezmi mě ven!“ Veliký vzlykot otřásal jeho kostnatou postavou, když tak prosil: „Prosím, Ježíši, pusť mě ven!“ Když jsem pohleděla na Ježíše, uviděla jsem, že i On pláče.
„Pane Ježíši,“ volal tento muž z hořící jámy, „copak jsem za svoje hříchy netrpěl dostatečně? Už je tomu čtyřicet let od mé smrti.“ Ježíš řekl: „Je psáno: Spravedlivý bude žít vírou! Všichni posměvači a
nevěřící budou mít svůj díl v ohnivém jezeře. Nechtěl jsi uvěřit pravdě. Mnohokrát byli k tobě posláni moji lidé, aby ti ukázali cestu, ale ty jsi jim nenaslouchal. Smál ses jim a odmítal jsi evangelium. I když jsem za tebe zemřel na kříži, vysmíval ses mi a nečinil jsi pokání ze svých hříchů. Můj Otec ti dal mnoho příležitostí, abys byl spasen. Kdybys jen uposlechl!“ Ježíš plakal. „Já vím, Pane, já vím,“ křičel tento muž, „ale teď činím pokání!“ „Teď už je příliš pozdě,“ řekl Ježíš, „soud je stanoven.“ Ten muž pokračoval: „Pane, někteří z mých lidí jsou na cestě sem, neboť ani oni nebudou činit pokání ze svých hříchů, dokud jsou stále na zemi. Nechci, aby přišli na toto místo.“
Ježíš řekl: „Mají kazatele, učitele, starší a ti všichni s

de_puta | 24. 10. 2008, 17:03:47 | více příspěvků | napsat uživateli

tady to určitě bude hrozně moc lidí zajímat !121!

uživatel eliminován | 24. 10. 2008, 16:59:09

Jsem zvědavá, jak dlouho Tě to bude bavit. Ale když to porovnám s neplavcem, pěsťákem do břicha a Čert, mikuláš a anděl, honnafetky a jiní, odhaduju to na moc dlouho !1424!

uživatel eliminován | 24. 10. 2008, 16:57:01

kupte jeziseeee....za 100 koruuuun, akce 2+1 zdarmaaaaaa
odpustkyyyy kupte si odpustkyyyyyy za 1000 a muzete tejden zabijeeeeet

uživatel eliminován | 24. 10. 2008, 16:50:25

zas !898!!102! do pekla !31!

uživatel eliminován | 24. 10. 2008, 16:46:25

ty vole :D stačilo mi vidět začatek a už se mi to nechce čist...sry ale tohle ti bude kritizovat asi hodně lidi...a ja se připojuji..