uživatel eliminován | 9. 01. 2020, 18:40:32 |

!1394!
Pokud je baterie zapuštěná ve zdi, je montáž nové baterie jednoduchá a rychlá, jenže existují baterie zapuštěné do umyvadla nebo do kuchyňské linky, problém je v povolení mosazné matky, která někdy díky korozi pevně drží a dostat se k této matce je prostorový problém, navíc je zde většinou málo světla a musíte si lehnout na zem. Pokud máte trubkový klíč tak s matkou nejsou problémy, někdy je u baterií místo klasické 12 mm matky jiný rozměr, je třeba v EU sjednotit velikost matky a dodávat s baterií trubkový 12 mm klíč.
Dalším problémem u baterií je výměna keramické vložky, dělá se několik velikostí vložky a potřebujete pro výměnu malý inbus klíč a pevné nervy. Rozhodně si zavolejte profesionálního instalatéra, na nepouštějte k tomu vysokoškoláka co nikdy nepracoval rukama, následky by mohli být katastrofální, vysokoškolák skončí v psychiatrické nemocnici, rozbije umyvadlo, vyplaví sousedy, atd. Právě k nám do Bohnic přivezli jednoho profesora, co vyučuje programování, co se pustil do výměny baterie a tak mám informace, které vám mohu poskytnout. Profesor nezvládl povolení matičky a tak rozmlátil umyvadlo, vyplavil sousedy, zmlátil manželku.
Pohled na pákovou baterii však ve mně nevyvolal zhola nic. Není se, ale čemu divit. Není mi znám jediný případ, kdy by archeologové vykopali neandrtálce s francouzákem v ruce. Laicky proto předpokládám, že autor daného klišé vycházel z myšlenky, že se jedná o tak triviální opravu, že na ní nelze nic pokazit. Dovolte mi, abych tento hluboce zakořeněný omyl vyvrátil.
Ačkoli páková baterie vypadá nerozebratelně, dá se poměrně jednoduše opravit. Stačí vyjmout keramický vnitřek, zanést jej do obchodu a koupit nový. Vzal jsem ze skříně šroubovák a zručně oddělal krytku na páce. Pod ní jsem měl podle návodu spatřit šroubek, který drží páku na baterii. Mou páku však držela tma. Až světlo z kola odhalilo inbus. Vytáhl jsem imbusový malý klíč, takže jsem povolil šroubek a kýváním sundal i páku. Když jsem odšrouboval mosaznou matici, objevila se konečně kartuš.
Tu jsem snadno vyjmout dvěma prsty a odejít s ní do obchodu. I zde však došlo k určitému rozporu mezi teorií a praxí. Sled mých činností k vytažení kartuše by šel heslovitě vyjádřit následujícími body: sundaní čepice a zimní bundy, zapnutí počítače, nalezení návodu na YouTube a ujištění se, že kartuši už opravdu nic dalšího nedrží, páčení, točení, kývání kartuší pomocí ruky, pocity marnosti a sundání mikiny, páčení, točení, kývání kartuší pomocí kleští, prasknutí kartuše, rozhovor syna s otcem na téma co drží kartuše, páčení, točení, kývání kartuší rukou i kleštěmi, poslechnutí rady otce, abych zašel do obchodu a zeptal se tam, „To tam fakt nedrží nic dalšího. Jenom to tam za ty roky tak zatvrdlo. Klidně to rozmlaťte,“ ujistila mne prodavačka (!),
Když jsem jí dovyprávěl o svých patáliích. Dokonce jsem své vyprávění doplnil i obrazovým doprovodem na foťáku, ale snímek kartuše stále zapuštěné do baterie jí pouze pobavil. „Až ji budete mít venku, tak mi ji doneste. Já musím vidět spodek.“ Pln úvah o nástrahách kladených do mého života zákeřnými výrobci pákových baterií jsem dorazil domů. Protože jsem stále měl v kohoutku alespoň trochu těsnící kartuš, zapnul jsem vodu a naplnil kýbl a dva hrnce. Nevěřil jsem v tu chvíli nikomu a ničemu a potřeboval jsem se zabezpečit před možností, že můj typ kartuše bude pouze na objednávku za dva týdny.
„No jo, lidi mi to nosí takhle rozmlácené, to je normální,“ ujistila mne prodavačka zhruba o čtyřicet minut později, když jsem před ní vysypal hromádku plastu, kterou jsem kleštěmi vytrhal ze své baterie. Pak se na to ale podívala pozorněji a dodala: „No jo, ale vy jste nevzal spodek…“ „Co že?!“ „No jo. Ta kartuš se vyláme, ale ten spodek tam někdy zůstane. Musíte to vybrat až na kov,“ prozradila mi další instalatérské tajemství. Pak se nade mnou ale smilovala a i z dané hromádky vydedukovala, že to nejspíš bude krátká kartuš. Prodala mi ji a ujistila mne, že až vyndám zbytek té staré, novou tam jen snadno vsunu a mému utrpení bude konec. „Hrůzný konec je lepší než nekonečná hrůza,“ pomyslel jsem si zoufale, když jsem doma vybral zbytek staré kartuše a dostal se až na kov. Nová, která měla tak snadno zapadnout, nezapadla.
Dva výstupky, které vyčnívaly z její spodní strany, zkrátka nepasovaly do dvou dírek v mé baterii. Jako diplomovaného systémového inženýra a informatika mne samozřejmě napadlo použít na oba objekty 3D-scanner a posléze pomocí počítačové modelace zjistit, kde je závada. Nakonec jsem však zvolil řešení jednodušší, byť výrazně trapnější. „No jo, to je dlouhá, to je jasné,“ řekla prodavačka, když jsem před ni vysypal i poslední zbytky staré kartuše a svého ega. Vyměnila mi kartuš a ujistila mne, že tentokrát už to bude všechno správně. Přestože se mi v hlavě honily depresivní úvahy o poklesu ceny bytu z důvodu nefungujícího vodovodu, byly mé obavy zhola zbytečné. Nová kartuš zapadla stejně jako na videu, které se tak ukázalo být užitečným pomocníkem při opravě pákové baterie.
!1124!

reagovat