uživatel eliminován | 9. 11. 2022, 09:14:47 |

O funkci Internetu jako zdroje informací dnes již nikdo nepochybuje. Mnoho lidí si zvyklo využívat jeho služeb právě k získávání informací, a to především těch, ke kterým by se jinak vůbec nedostali. Se stále vzrůstajícím objemem informací na internetu si však mnoho lidí přestává klást otázku, jaká je kvalita těchto informací.
Význam informací a informovanosti v moderní době je nedocenitelný. Bez dobrých informací není možno zastávat řadu profesí, svobodně se rozhodovat, dalo by se říci, že informace jsou alfou a omegou dnešní doby, ve které informace zastarávají mnohem rychleji než kdykoliv předtím (a tato tendence se bude neustále prohlubovat).

S trochou nadsázky by se dalo říci, že jednou z nejdůležitějších věcí, která jednotlivé lidi odlišuje, je jejich přístup k informacím. V tom, jaké informace se k nim dostávají, kolik z nich jsou schopni zachytit, uchovat a především pak, jaké jsou schopni z nich vyvodit závěry. Schopnost osvojit si základní dovednosti spojené s informacemi, je nutným předpokladem pro aktivní účast v moderním světě.

Proto je tak důležitým faktem úroveň informací jejich kvalita a objektivnost. V době, kdy valná část veřejnosti sleduje boje v ČT vyvstávají otázky ohledně kvality zpráv, a především pak jejich objektivity. Pozice internetu a ostatních médií je však v oblasti kvality a věrohodnosti informací značně rozdílná.

Objektivita informací je všeobecně poměrně specifickou otázkou, kterou bych tu nechtěl příliš rozvíjet. Pro internet zde platí podobné zásady jako pro ostatní média, snad jen s jedinou výjimkou, že často není jednoznačně rozeznatelné, kde jsou informace nějakého nezávislého zdroje informací a kde je již například firemní prezentace. Oproti ostatním médiím se pak často projevuje také to, že jsou na internetu u jednotlivých „nezávislých“ zdrojů často velice složité majetkové vztahy, které v řadě případů přímo zabraňují objektivnímu informovaní, nemusí jít však pouze o majetkové vztahy, velmi časté jsou také různé pochybné obchodní praktiky. Zcela specifické jsou pak vztahy osobní, stále platí, že se všichni na českém Internetu znají…

Jinou stránkou je kvalita internetového zpravodajství v rovině jeho faktické správnosti. Zatímco pro vydání tištěného periodika, brožury, knihy či vysílání rádia a televize je nutné mít jisté finanční zázemí a některé další předpoklady, které představují jistý základní kontrolní mechanismus, který některé zcela nesmyslné (bohužel nejen je, ale také řadu zajímavých projektů) publikační pokusy zarazí již v zárodku, na internetu tyto základní kontrolní mechanismy nejsou. Publikační činnost je volná, stačí pouze elementární schopnost práce s počítačem, přístup na internet a místo, kde publikovat, se vždy najde. To je nespornou výhodou internetu, ale i zde platí, že na všem dobrém je něco špatného a naopak. Tato nesmírná svoboda je totiž na straně uživatele vykoupena problematickou hodnotou takových informací. Zatímco např. při čtení klasických tištěných novin či časopisu si můžeme být téměř jisti správností uvedených informací (myslím zde nekomentované informace), u internetových periodik tomu tak není. Samozřejmě, že existují výjimky na jedné i druhé straně, stane se (bohužel v technickém zpravodajství dosti často), že některé renomované tištěné médium tzv. „ujede“. Na internetu jde však o jev daleko častější.

Problém však není na straně internetu jako takového, není do jisté míry ani na straně poskytovatelů obsahu na internetu, ale na straně uživatelů. Zní to možná trochu podivně, ale je opravdu pouze na nich, jaké informace si vyberou, kterým informacím budou věřit. Tento základní vzorec, který známe z ostatních médií, platí i na internetu. Problém je tady v tom, že řada lidí internet jako takový ještě zcela nechápe. Pro řadu lidí je internet zdrojem informací sám o sobě. Je zcela typické, že je na školách v referátech uváděn jako zdroj informací vedle přesně určených publikací také internet, ne ve smyslu nějaké konkrétní adresy, prostě jako celek. Pokud by někdo uvedl jako zdroj termíny jako kniha či časopis, každý by se mu vysmál, u internetu je to jiné. Tento problém se pak v plné nahotě projeví u lidí, kteří internet nechápou, jednou se na něm v něčem spálí a tím je pro ně internet na dlouhou dobu odepsán. Je to opravdu o tom, že mnoho lidí bere internet stále jako celek, co je někde na internetu, to je na internetu a když je to špatně, tak je to špatně na celém internetu… Zcela nejhorší pak je ono populární internet má vždy pravdu, nemá!

Vše má relativně jednoduchého jmenovatele, schopnost vybrat si ty „správné“ informace. To však není činnost zrovna z nejjednodušších, internet je tak rozsáhlým zdrojem, že u většiny informací najdeme nějaký pro nás seriózní zdroj, který nám může poskytnout potvrzení našich informací, pokud jde o jejich vyvrácení, bývá situace podstatně složitější. Potenciálně obrovskou schopností internetu je možnost dostat se přímo ke zdroji. Pokud se např. někde dočteme, že nějaké ministerstvo vydalo tu či onu zprávu, nemělo by být nic jednoduššího než zamířit na stránky tohoto ministerstva a vše si zkontrolovat, bohužel situace není v současné době taková, že by se tento postup dal vždy uplatnit, a zůstává stále tou šedou teorií. Nehledě na to, že ho není možno vždy uplatnit ani v čistě teoretické rovině… Nejjednodušším způsobem, jak informace ověřit, jsou bezpochyby vlastní znalosti, ty však nefungují vždy. Pokud se někde dočteme, že Kolumbus objevil Ameriku v roce 492, většina z nás se zarazí, pokud se však dočteme, že bitva u Jutska byla na přelomu dubna a května 1916, zpozoruje chybu málokdo… Systém dvou nezávislých zdrojů je často také velice problematický, protože jednotlivé zdroje informace navzájem často přebírají a to většinou, jak je na internetu dobrým zvykem, bez jakékoliv kontroly.

Zmínil jsem termíny seriózní médium a schopnost vybrat si ty „správné“ informace. Jde zde o to, aby se informace staly seriózními na základě nějakého výběru, jaký to bude výběr, to je plně na nás a je to tak správně. To, že je pro nás nějaký zdroj seriózní, může vycházet ze zkušenosti s tímto zdrojem, z doporučení přátel a z mnoha dalších faktorů. Základem je však schopnost hledat, ta je nutným základem, který si musí osvojit každý uživatel internetu, schopnost najít informace, které požadujeme a kterým zároveň věříme.

Na internetu tedy platí dvojnásob ono známé: „Důvěřuj, ale prověřuj!“ Bohužel si to stále mnoho lidí neuvědomuje. Pro ty ostatní je pak internet tím pravým rejdištěm, protože stav, který nutí člověka nad informacemi přemýšlet, a nejen je pouze bezhlavě přijímat, je lepší než pocit falešného bezpečí, který jsme si vypěstovali u klasických médií a který je pro mnoho lidí nepřekonatelný. Hrozba je zde především pro lidi, kteří se s internetem teprve seznamují a kteří ho poznávají. Na internetu je možná nejdůležitější pochopit jeho filozofii, to však není možné bez alespoň základních technických znalostí internetu. Posadit k internetu neznalého uživatele je asi stejně pošetilé, jako posadit za volant automobilu člověka, který umí pouze otáčet volantem a řadit… Mnoho lidí se pak učí tzv. za pochodu, což je ve většině případů to nejnešťastnější řešení.
!54!

reagovat