blanicee | 23. 04. 2009, 18:52:33 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

Asi jako každý jsem vždycky chtěl být "génius" a představoval si, jak by to nebylo cool a jakej bych byl machr atd. Jasně, že to nebylo nic jiného než ego a těchto představ jsem se už zbavil. Teď už jediná věc, o kterou usiluju, je být sám sebou. Moc nezáleží na tom, jestli mé místo na světě je uklízeč záchodků v McDonaldu nebo multimiliardář a světoznámý "génius", který posunul lidstvo o mnoho dál. Průměrný, obyčejný člověk to má navíc vždycky ve všem mnohem jednodušší. Mně to by však nebavilo. No každopádně to je jedno.

Nedávno jsem přespával u bráchy a vzhledem k tomu, že jsem neměl NB, jsem se večer trochu nudil. Tak jsem si půjčil nějakou knihu z jeho knihovny. Otevřel jsem ji a už v první kapitole byly věci, o kterých jsem nedávno přemýšlel, tak jsem četl dál. Jednalo se o malou knížečku, výbor úryvků z Schopenhauerovy Estetiky.

První část knihy se zabývá pojmem Génius. Dle Schopenhauera je to člověk, jehož opravdovost je v tom, že své osobní dobro obětuje objektivnímu cíli. Tak moc se ztrácí v kontemplaci svého předmětu, že pro to zapomene sám sebe, dosáhne nejdokonalejší objektivity a s ní poznání [platonských] idejí.

Být "geniální" tedy není mít iq 250 a vymýšlet teorie relativity. Velký objev nebo umělecké dílo není produktem dedukce, ale inspirace. A inspirace se získává jedině ve stavu obrovské kontemplace neboli "čistého nazírání, ztracení se v tomto nazírání", což je stav, kdy se "poznávací schopnosti" na čas odprostí od "služby vlastní vůli", takže dotyčný usiluje výhradně o to, aby se "zmocnil ideje každé věci, ne jejich vztahů k ostatním věcem".

Génius tedy není "super dokonalý lidský jedinec, schopný abnormálních výkonů", jako spíš "velmi prostý (až dětinský) člověk, který dokáže zapomenout sám na sebe a na vlastní 'blaho', jen aby se věnoval objektu svého zájmu". Jeho pravá opravdovost není "v osobních a praktických zřetelech, nýbrž v objektivních a teoretických; dokáže chápat podstatu věcí a světa, tedy nejvyšší pravdy, a určitým způsobem je reprodukovat." (vynález je tedy jen ona reprodukce určité skutečnosti)

Vedlejší příznaky takového člověka pak jsou:
- až k neklidu stupňovaná živost
- neustálé hledání nových a "pozoruhodných" předmětů
- téměř nikdy neukojená touha po "jim rovných a dorůstajících je"
- zanedbávání "pozorování" své vlastní životní cesty; časté chyby a omyly; "neobratnost"
- podléhání prudkým afektům a nerozumným vášním ("génius" je jen zřídka "rozumný"); nedostatek "střízlivosti" a "pravé míry"
- "neužitečnost"
- "dětinskost"
- osamělost
- nepochopení současníky

Hustý je, že všechny tyhle "příznaky" mě už od malička zcela přesně popisují... A to, co poslední dobou zažívám, mě prostě celý týhle cestě jen přibližuje.... Heh.

TOhle sem nasla na netu a chci se zeptat, co si o tom myslite?

reagovat