_Klarushka_D | 6. 05. 2009, 19:50:49 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

Máš možnost
Máš možnost.. mě milovat.
Máš možnost.. po zdech malovat.
Máš možnost.. však ty víš.
Jiným s radostí napovíš.
Vím to já i ty..
neskrýváme pocity.
Jak dobře víš,
možnost máš.
A jestli najdeš tu skrýš,
jsi o bod výš.
A teď jsi poučen,
tvůj osud byl ti určen.
Taková možnost malá,
odpověď bude.. stálá?
Nevím jak to říct,
můj jazyk je ostrý jako konce špic.
Jako konec této básně.
Odcházím a neporadím.
Takže se měj krásně.
A nezapomeň.. máš možnost.. s Bohem se kamárádím.
Nevěříš?
Uvidíš.
Nemyslíš?
Uslyšíš.
Tak co?
Máš tu možnost.
Máš tu možnost.
Možnost, možnost...

Naděje
Zhaslo světlo,
ztemněl svět.
Ale tam někde v neznámu z těch světel bylo teplo,
a já bych si hrozně moc přála, aby ses vrátil zpět.
A ty to možná víš,
ale vrátit se neumíš.
Vzali si tě do nebe,
ani jsi neměl možnost rozloučit se se mnou.
Když jsem si přišla pro tebe,
to tolik hřejivé světlo náhle zhaslo a učinilo mě temnou.
Na venek vypadám v pořádku,
ale uvnitř to já nejsem.
To tys mi vniknul do srdce, rozbil skořápku.
To tys porozuměl všem ženským věcem.
Proč se to všechno stalo,
to pořád nechápu.
Jako kdyby obětí lásky bylo málo,
a tys byl šťasten se mnou a já ve tmě tápu.
Možná se utopím,
možná už zítra příjdu za tebou.
Možná to vydržím,
a až budu stará tak si mě taky vemou.
Ale přece malé světélko ve mě je,
a ty víš které.
Malé světélko naděje,
ono totiž nezhasne, ať se děje, co se děje.
To světélko je nesmrtelné,
stejně jako láska.
Ale zamilovat se do tebe,
to byla nevyhratelná sázka.
Teď už nikoho nemám,
jsem prostě sama.
Ale pořád tě hledám,
říkají mi "Hledající Dáma".
Dáma, která už nemůže žít,
když ten, kdo ji činil šťasten, není tu.
Dáma, která nemůže tu být,
nedokáže totiž zaplatit za tak velkou pokutu.
To je mocná láska,
nenechá tě v klidu.
Ta láska je nikdy nevyhraná sázka,
a když jednou skončí, způsobí duševní bídu.
Hlad, žízeň, mám chuť na lásku,
jenže ty tu nejsi a jen tebe jsem milovala!
Ale bohužel, prohrála jsem sázku.
Dalším lidem jsem špetku naděje věnovala.
Naděj je mocná zbraň.
Ano velmi mocná.
Takže si mě vemte taky, tak se staň!
Jen tak dokážu být znovu šťastná:-)

Pocit
Jakmile tě políbím svými rty,
začnu se tě bát.
V hlavě se mi honí pomotané sny.
Nehodlám se tě vzdát.
Stojíme na ulici,
kterou ozařují světla.
V ruce držím tvou kytici,
kterou bych ti nejradši o hlavu ometla.
Líbáš mě tady,
ale jinou máš tam.
Ale stejně si nevím rady,
mám pocit, že mám před očima klam.
Mám pocit, že jsi pouhým snem mým.
Mám pocit, že na tebe nemám nárok.
Z hlavy mi stoupá dým.
Snad stoupat brzo nebude. Za týden, měsíc... za rok?
Mám pocit, že jsi jediný člověk, co mě dokáže utěšit.
Mám pocit, že jsi jediný člověk, co mě drží při životě.
Ale vím, že chci všechno už vyřešit.
A taky to, že už nechci být jen tvoje kotě.
Mám pocit, že tahle báseň končí a něco nového začíná.
Mám pocit, že je to tak lepší pro nás pro oba.
!551! !551! !551! !551! !551! !551! !551! !551! !551!

reagovat